Po obdobi ruznych jinych aktivit konecne dosla rada na renovaci strojni casti meho britskeho vozu. Zapocal jsem vcera za ranniho kuropeni sotva jsem dal Starenkovi pesti (na oktavku teda). Ukoly jsem si rozplanoval tak, aby odpovidaly mire nasranosti na dane zavady. Jako prvni to byl pochopitelne hucici diferak. Ackoliv jsem celou dobu sbiral zkusenosti a rady fachmanu, byl jsem si vedom toho, ze odstraneni zavady bude ciste na mych bedrech, nebot se vyse zminovane informace od zebe navzajem ponekud lisily a navic se mi jevily kravinoidni. Po vyheverovani auta a zajisteni nosnych casti karoserie kozami jsem pocal s demontazi v tomto poradi: kola, kardanka, tlumice, pera, rozpojeni nozne i rucne brzdoveho systemu a jiz se cela zadni naprava ocitla samotinka na heveru a putovala na svetlo Bozi. Pokus o vyjmuti diferaku z utrob napravy po odmontovani obvodovych sroubu i pres to, ze jsem mel sundanou prirubu do kery se pripojuje kardanka, dopadl spatne. Zahy jsem zjistil, ze pro vyjmuti diferaku je treba vysunout poloosy. Kdyz jsem odmontoval brzdove bubny a posleze i ty sarapaticky dulezite pro brzdeni, neuspesne se pokusil vyrazit naboj z kuzelu poloosy, prisel jsem na to, ze pro vyndani poloosy netreba sundavat naboj, staci jen vytuknout lozisko z napravy a jde to cely ven i s brzdovym stitem. Po teto operaci sel jiz diferencial bezproblemu vyjmout. Ceklem me potesilo, ze cele soustroji zvostalo pohromade a funkcni a slo s nim velmi dobre manipulovat. Po jeho uchopeni do sveraku v suchu v dilne, protoze zrovna zacalo chcat, jsem pocal zjistovat pricinu hejkani. Ta se vzapeti vokazala. Mezi hnacim pastorkem a talirovym kolem byla takova vule, ze byla v zaberu zhruba polovina vysky zubu. Letmym pohledem bylo zcela zrejme, ze vymezeni vule lze provest pouze posuvem taliroveho kola ve smeru vlastni osy. Kolo je ulozeno ve dvou kuzelovejch loziskach a jeho poloha je fixovana podlozkamy. Po odmotnovani 4 zbyvajicich sroubu a odejmuti drzaku lozisek jsem cast podlozek presunul z jedne strany na druhou, tak aby se kolo presunulo blize k pastorku. Vyslednou vuli jsem nastavil ani ne tak od oka, jako spis od citu. Na olejeprostych zubech se pomoci rucniho otaceni pozna i sebemensi vule a presne tu jsem tam ponechal, aby se tam vesel olej. Vzhledem k tomu, ze pri rozebirani odpochodovaly vsechny tesneni, jal jsem se odmastovaciho prostredku, hadru a nakonec vekomozneho (strec promine, ze je v tomto pripade druhej) motoroveho silikonu. Diferak byl tedy pripraven k namontovani a ja se mohl pustit do mazani listovych per. Ty jsem nejprve rozebral a u jednoho jsem objevil zavadu ve forme jeho prelomeni, nemaje jine, musel jsem tuto odstranit COckem, coz neni reseni vzhledem k povaze materialu priliz ciste, ale co sem mel jinyho delat. Oproti predchozim mazanim, kdy jsem morm odstranoval spachtli, jsem pouzil metodu podstatne modernejsi a ucinnejsi - flexu s dratenym kotoucem - no ja vypadal a nejen ja. Po ocisteni, namazani a zpetnem slozeni jsem byl postaven pred problem ulidit po sobe dilnu. Z pristupnych ploch lze nanos odstranit smetakem, ale co s regalama plnejma ruznejch veci, ktery bych musel vyklizet. Zde opet pomohla technika. Nasadil jsem na kompresor tlakovou vyfukovaci pistoli a uz to litalo, teda nekdy krome prachu i obsah regalu, ale to opravdu jenom ve vyjimecnych pripadech. Kdyz prestalo prset a nez se setmelo, stali jsem opet namotnovat listova pera a zadni napravu (jeste bez poloos - je to vohodne lehci). Zde ucinim malou odbocku. Veskere sroubove spoje, kde se nachazi bezny sroub v dire a matka nahrazuji metrickymi, vznikne tak obstojna zasoba witwortu, ktera velmi dobre slouzi pro priprad zkurveni nenahraditelneho spoje. V nedeli rano jsem nainstaloval poloosy, zkompletoval, seridil a odvzdusnil brzdy, prisrouboval tlumice a tesne pred obedem jsem mohl konecne vyzkouset, zda mesnazeni bude kvitovano uspechem a svete div se, bylo. Dokonce mi pri projizdce ani jednou nevypadla rychlost, ale to bude asi jenom nahoda. A to prave je druha zavada v meritku dulezitosti, do ktere jsem se pustil hned po obede. Kdyz jsem zkontroloval, zda v tahlech nejsou nikde naky abnormalni vule, zameril jsem se na prevodovku. Jeji demontaz z auta vsak nepripadala v uvahu a tak jsem hledal nahrani reseni, kterak se dostat k ovladacimu mechanizmu. To nastesti jde. Na tunelu pred predni sedackou jsou dva dekly. Odmontuje se ten, co je bliz k palubovce a pod nim se vokaze viko, ktere je podobne oktavkovymu. V tom viku se tez naleza merka oleje, ktera je pristupna po vytazeni gumove zaslepky na viku tunelu. Pri trose trpelivosti a po odpojeni tahel lze viko prevodovky vymontovat. Ve viku se nachazi pruzinka s kulickou, ktera fixuje radici paku ve stredni poloze ve smerech nahodu-dolu. V krajnich polohach vsak zarezy nejsou. Tuhost pruziny se da nastavit stavecim sroubem s kontramatkou, ktery je vodorovne a je pristupny z horni casti vika. Ja jsem jeste flexou a pilnikem malinko upravil rozsah radiciho jazycku, tak aby v krajni poloze nenarazel do preradovaciho odlitku. Po zpetnem namontovani vika pro me nastalo obdobi nasranosti a histerie, nebot se mi stale nedarilo pripojit bowdenove tahlo. Lanko se neustale trepilo, ja ho zkracoval a kdyz uz se to konecne podarilo, tak sem zjistil, ze je kratky. Abych si usetril trepeni, nahradil jsem lanko strunou, nejprve silnejsi, pak slabsi nez jsem zjistil, ze vzhledem k radiusu bowdenu struna potrebne tloustky nevyhovi. Nastesti jsem nasel brzdovej stit ze zadni napravy ze kteryho koukalo torzo tahla rucni brzdy. Lanko bylo vsach zdravy a co je podstatny, bylo na konci zaletovany mosazi aby se nertepilo. S tim uz to fungovalo a ze me opadly pocity beznadeje, ktere me dorovazeli po cely posledne jmenovany ukon, ktery trval 7 hodin. Uklidnovaci proces dopilovala zkusebni jizda, kterou se rozplynuly i posledni chmurne myslenky, ktere se tykaly strasliveho konce tohoto vozu.
A to je konec pohadky, mile deti.